Palmové listy

Možná jste slyšeli, že existují tzv. Palmové listy, tedy listy staré snad několik tisíc let, na které byly napsány osudy několika  lidí, kteří si přijdou pro  výklad svého osudu.  V podstatě výklad důležitých bodů v celém životě daného člověka až do jeho smrti. Vhled do budoucnosti mělo 7 indických  MahaRishi , kteří s pomocí védské astrologie napsali osudy na listy z palmy. Ty jsou do dnes uschovány v knihovnách palmových listů po celé Indii a někdy i v jiných částech Země.

Listy jsou psány ve starotamilštině, řeč, která se již dnes nepoužívá. Někde se používá tzv. novotamilština a někteří se učí od malička tuto řeč, aby byli schopni přečíst záznam na palmovém listě a přeložit ho do novotamilštiny a popřípadě dále do angličtiny.

Lidé kolem knihoven vedou duchovní život a zachovávají tradice. Věří velmi silně v existenci boha a v rituály.

Jsou zcela oddáni svému poslání číst z palmových listů a tak pomáhat lidem z celého světa .

 

Stalo se , že se podařilo poprvé v historii dostat tzv. Nádí, kteří čtou z palmových listů v Indii, do České republiky. Bylo to v červnu 2010.

 Přijeli 2 nádí z Indie z Puny, jeden jejich spolupracocvník-překladatel a jeden spisovatel, který píše o listech a lidech.

Přijeli do Prahy .  Měli nejprve 2 dny seznámení českým lidem, co jsou to palmové listy, jak žijí nádí, co to obnáší, celé to čtění a k čemu to vlastně slouží.

Poté měli pro některé  možnost čtení z palmových listů.

 

Já osobně jsem se dostala k informaci, že přijedou  Nádí do České republiky na poslední chvíli a hned napoprvé mi unikla možnost čtení mého palmového listu, ale nějakou záhadou se nakonec stalo, že i můj list se mě osobně četl.

 

Ráda bych Vám svoji osobní nezapomenutelnou zkušenost popsala.

 

Začátkem června 2010 jsem se těšila na seznámení se s Indickými lidmi, co přivezou palmové listy do Prahy. Přijela jsem do Prahy na dvoudenní přednášku o Palmových listech.

Mohla jsem se tak dozvědět mnoho o životě indických  nádí, o tom co vlastně dělají a jak. Mohla jsem vidět palmové listy i si na ně sáhnout rukou. Pocítit neskutečně silnou energii kolem listů.

Přijeli  2 nádí , 1 překladatel a jeden spisovatel, Jmenovali se  celým jménem moc složitě , ale nechali si říkat Šiva, Palani a Ravi. Spisovatel byl pan Shashikant Oak. Všichni nádí působili jako velmi srdeční lidé, společenští a otevření. Bylo z nich cítit, že jim jejich práce a poslání dělá nesmírnou radost. Že chtějí lidem pomáhat a dát naději.

Pan Shashikant Oak  zase velmi poutavě vykládal, jak se on dostal k palmovým listům, jako pilot u vojenských letadel, který tomu nevěřil, ale nakonec k nim zašel a nestačil se divit, co byli schopni o něm říci i o jeho blízkých a to jen na základě otisku jeho palce. Byl velmi překvapen, že řekli i jeho jméno  a to jen na základě otisku palce. Postupně se z něho pak stal spisovatel co píše o palmových listech a lidech, kteří měli čtení.

 Hledání palmového listu se totiž provádí u těchto nádí jen na základě otisku vašeho palce. U žen levého a u můžů pravého palce na ruce.

Podle určitých bodů na palci určí nádí vaši skupinu, kde Vás mají hledat a pak přinesou hromádku listů a začíná hledání a ověřování vaší osoby s listem.

Všichni Indové spali v Praze ve stejném penzionu jako i já  a moje kamarádka Sylvie. Měli jsem tedy možnost s nimi pohovořit i večer a více je poznat i jako obyčejné lidi. Dokonce jsme zašli i společně na večeři. Bylo nás tam tehdy více čechů a 4 Indové. Skutečně jsme se hodně nasmáli a hodně i dozvěděli.  Naštěstí dobře ovládali angličtinu a někteří z nás byli schopní překladatelé.

 

Na přednášce jsem ještě nevěděla, jestli budu mít čtení svého  listu a nebo ne. Původně totiž jsem dala svoji žádost po termínu odeslání žádostí do Indie,aby přibrali příslušné svazky listů do Prahy.  Bylo ale slibováno, že snad bude možné čtení dálkově na audiokazetu a později pak posláno z Indie.

Ještě před přednáškou mi bylo sděleno, že mi čtení nebude umožněno, že to není možné. Přesto jsem se nevzdávala naděje a stále věřila, že to nějak jít musí.

 No a protože náhoda je asi fakt nějak funkční, tak se stalo, že nakonec bylo řečeno, že zkusí najít můj list mezi těmi svazky, které přivezli s sebou do Prahy.

 A za týden mi volali z Prahy ať tedy přijedu a že zkusíme hledat můj palmový list.

Obratem jsem se sbalila a jela.

Byla zrovna neděle a byla jsem v Praze už brzy ráno i se svojí kamarádkou Sylvií, která se k listům dostala ůplně stejně jako já.

Nejprve volali Sylvii a hledali její list. Asi po hodině přišla, že ho našli. Byla celá rozrušená a netrpělivě čekala, až se její list přepíše do sešitu ze starotamilštiny do novotamilštiny a budou jí ho v angličtině číst. Měl být u toho překladatel z angličtiny do češtiny. Mezitím probíhalo hledání listů dalších osob, kteří přišli ten den na čtení podle rozpisu. Za nějakou chvíli volali Sylvii  ke čtení.

Já mezitím seděla v místnosti, kde přicházeli další lidé a sem tam přišli mezi nás i Indové a něco prohodili. Byl s námi i pan Shashikant Oak a snažili jsme si sním povídat o Indii a o palmových listech.  Vždy byl s námi nějaký dobrý čkověk na angličtinu. Já umím jen velmi málo anglicky, ale semtam jsem chápala o čem je řeč.

Uběhl nějaký čas a Sylvie přišla rozzářená ze čtení svého palmového listu. Bylo vidět, že to s ní pěkně zamávalo a že jen září. Ptala jsem se jí ," tak co , bude vše dobrý a jseš to skutečně ty?"

Samozřejně, že nechtěla říkat podrobnosti, protože tam byli řečeny detaily jejího života, ale přesto bylo vidět, že to asi bude dobrý, jen teď ještě nějakou chvíli musí něco překonat a vydržet.

 Překvapením ale bylo, že skutečně našli její list a bylo to různými informacemi z jejího života potvrzeno a i takovými detaily, které nemohli nikde vyčíst. Teprve po potvrzení, že je to skutečně ona, bylo provedeno čtení.

Čas zase pokročil a volali mě .

Nejprve jsme hledali můj palmový list na základě mého otisku levého palce.

Nádí Šiva přinesl jednu hromádku listů   a začal se ptát a já měla odpovídat jen ano a nebo ne.

Ptali se například " vaše matka se jmenuje......"

"vy se jmenujete ................"

"Narodila jste se ..............."

"Máte dvě děti"

Některé otázky jsem odpověděla ano a některé ne a Šiva neustále dál listoval mezi listy.

 Za chvíli jsme prošli celý svazek a můj list zatím nikde.

Pak musel i můj překladatel jít do jiné místnosti překládat čtení a mě nechali s mými znalostmi angličtiny při dalším hledání. Naštěstí jsem to nějak zvládla.

Pak při dalším svazku, až někdy na konci našli moji osobu, s mým jménem, s mými rodiči a datumem narození, ale se dvěma dětmi, ale syny  a to bylo fakt zvláštní, protože jsem musela říct ne.

 No ale pak další svazek byl konečně s mým jménem, datumem narození, jména mých rodičů, dva bratři, jeden ženatý a druhy svobodný, jméno mého býv. může, dvě děti, syn a dcera.  A to byl můj palmový list a ne jeden , ale hned dva.

V duši jsem pocítila nevýslovnou radost a příliv tepla. Mohla jsem si sáhnou na své listy a já to provedla s velikou úctou k tomuto daru, který dostávám.

Mezitím, co Palani přepisoval mé listy ze starotamilštiny do novotamilštiny do sešitu, já čekala opět s ostatními v čekárně.

Postupně jsem se dozvídala, že  někteří odešli také s tím, že se jejich list nenašel, a nebo, že ještě nepřišel jejich čas na čtení. Někteří měli hledání svého listu 1 hodinu, nekteří i 3 hodiny. Někteří měli výklad sami osobně a někteří měli s sebou i někoho blízkého.

Přesto každý očekával, že se dozví o své cestě životem a že mu to nějak dále pomůže se správně nasměřovat ve své další činnosti a v životě obecně.

Indové pracovali nepřetržitě celé dny a myslím, že skoro celý měsíc, co byli v Praze. Snad jen na pár dní měli volno a prohlédli si Prahu a i něco více z České republiky.

Vím od nich, že vůbec poprvé vycestovali mimo svoji zemi a navíc do Evropy a do Prahy. Prahu vnímali jako velmi dobré duchovní místo, vůbec celou Českou republiku. Říkali, že byli překvapeni, jak vyspělé duchovní lidi potkávají během svého čtení. Chovali se skutečně nenuceně a nikomu nenutili svoji víru a vyznání, přitom velmi přesně dodržovali rituály a své chování řídili, tak aby mohli co nejlépe provádět svou práci. Nikdy nevynechali svoji motlitnu a zpěv a to i během čtení a po ní. Nebáli se obětí s každým , komu četli list a přáli všem jen to nejlepší a bylo to z nich i cítit, mysleli to vážně, nehráli to jen. V průběhu čtení měli velmi pečlivě nazdoběny místnosti i s obrázky  mahariši a indických bohů, zapáleny svíčky a všude květiny. Sami byli oblečeny do svátečních ůborů a sice dlouhé bílé sukně a haleny.

Najednou mě volali na čtení mého palmového listu.

Četl mi list pan Ravi a to v novotamilštině, znělo to jako báseň a semtam byl i zpěv. Nejprve kousek přečetl a přeložil do angličtiny. Překladatel do češtiny. Semtam se i překladatel spletl a já nesouhlasila, tak jsme to ale nakonec přeložili správně.

Není jednoduché překládat výklad od mahariši.

Nejprve  začalo znovu ověření, jestli jsem to skutečně já a můj list.

Pak mi bylo řečeno, kdo mi list napsal a jaké mám postavení měsíce podle indické astrologie, jaká je moje hlavní charkteristika mé osoby.

Dále bylo řečeno něco o mém vzdělání a mé práci, také o dětech, o tom co v současnosti prožívám a řeším.

Bylo mi poté po určitých důležitých etapách v čase nastíněno, co mě čeká a nemine. Hlavně co se práce týče, mých dětí a i mého zdraví.

Tak jsme se dostali až do mého pravděpodobného konce života.

 Nakonec mi bylo ještě řečeno, co jsem v jednom ze svých minulých životů hodně špatně udělala, co si nesu jako svou karmu, kterou si v současnosti řeším a napravuji a pravděpodobně napravuji už více životů.

Znovu mi byli připomenuty hlavní body mého života a doporučeno mi bylo ještě splnit některé malé pozornosti vůči nádí a lidem v Indii.

Taky mi napsali do sešitku, kam bych měla zajet a co tam udělat, abych ještě více odlehčila svému osudu a mohlo se vyplnit co nejlépe to, co bylo v listě řečeno.

Sešitek mi věnovali a popřáli mi mnoho úspěchů na mé cestě životem.

Po přečtení jsem nebyla schopná dalšího slova  a byla jsem celá neklidná a přitom velmi šťastná ,ale současně jsem si uvědomovala, že mám teď velkou zodpovědnost splnit to, co mi bylo dáno, ať už je to úkol jakkoliv těžký, či v současnosti zatím v nedohlednu. Pociťovala jsem něco mezi radostí a strachem, nedá se to přesně popsat,  měla jsem velmi smíšené pocity.

Rozhodně jsem pochopila, že list je napsán tak, aby pomohl člověku ukázat, jaké má nejlepší možnosti ve svém osudě, a teď je na něm, jestli půjde touto cestou nebo ne.

Hned druhý den jsme ještě vykonali důležitý obřad poděkování za čtení a dostali jsme na čelo červenou tečku a symbolicky udělal pan Šiva kříž a dostali jsme  nějakou malou pozornost na památku. Já například dostala pěkný kamínek a ještě přívěšek. Přívěšek mám někde dodnes schovaný a kamínek nosím v kabelce pro štěstí.

 

Uběhlo ode čtení do dneška několik měsíců a já musím uznat, že zatím se vše vypnilo, jak říkali a čas ukáže dále, zda i to ostatní.

Rozhodně mě čeká cesta do Indie, a to nebude tak jednoduché. Zatím ještě  nevím kdy  ji uskutečním a s kým. Jedná se o zemi mě neznámou a i nebezpečnou. Tak uvidíme.

Další úkoly na mě jen čekají a budu se mít co ohánět, ale moc se těším.

 

Ještě bych přece jen k palmovým listům něco podotkla,a sice, že je možné i vícekrát čtení pro jednoho člověka. Poprvé prý se člověk dozví jen hrubý nástin osudu, jakoby jen první slupku. Pokud dostane podruhé možnost mít čtení, tak se dozví více informace do hloubky, jakoby další slupku.

Navíc, prý  je přesně dáno, kdy si přijdete pro čtení a kde .  Vše ten, co měl schopnost vidění budoucnosti viděl a věděl.

Například pokud si přijdete na první čtení ještě jako svobodný člověk, bez partnera, tak se v listě o jméně partnera nikde nepíše, ale při dalším čtení, kdy už nějakého partnera máte, tak je tam i jméno uvedeno. Stejné je to i u dětí.

V listě je v daném čase vždy napsáno hlavně to, co se týká vaší osoby a lidí, kteří nějak úzce souvisí s vámi a otázky, které vy řešíte. Pokud tedy řešíte jen sebe, tak jen o Vás. Pokud řešíte i rodinu, tak je tam i něco o rodině. Pokud jste třeba prezident, tak je tam i něco o vaší zemi atd.

Palmové listy byli v průběhu času několikrát přepisovány, aby se zachovali až do dnešní doby a jsou uchovávány pomocí speciálních bylinek a olejů.

Poslední přepis byl prý před 800 lety. Nádí se pečlivě o všechny starají. Listy dnes vypadají jako dřevěné pásky se zablenými okraji a písmo na nich je velmi drobné a jemné. Někdy až nechápete, jak to mohl někdo takto vytvořit.

  Celá výprava Indů do  České republiky byla pro organizátory velmi náročná, ale už jsem  i zaslechla, že by mohli nachystat  další čtení, tak uvidíme. Probíhá dnes čtení palmových listů na dálku ve spojení s indickými nádí pomocí skypu a kamery u počítače. Mají tedy čeští lidé možnost zkusit najít svůj palmový list a dozvědět se o sobě více. Je to sice bez osobního setkání, ale je to možnost.

První čtení organizoval pan Pavel Krejčí. Více na www.palmovelisty.cz

Dnes se na stránkách www.palmovelisty.cz dozvíte více o možnosti čtení palmového listu pomocí skypu přímo z České republiky.

Od března 2012 mám vlastní zážitky  přímo z Indie a to i z centra Čtení palmových listů na jihu Indie v Tamilnádu. Byl tam jeden hlavní nádí pan Palani a mnoho překladačů a vykladačů a samozřejně zařízené prostory s počítačem a s možností spojit se se světem přes skype. Je dnes čtení dojednáno nejen z Prahy, ale i z Ostravy, z Budapešti a i z Polska. Jedná se o velmi náročnou záležitost jak ze strany organizátorů od nás, tak také o souhru na Indické straně. Má to jisté výhody to čtení přes skype, ale i jisté nevýhody. Kdo si  nemůžete dovolit jed do Indie a nebo necítí potřebu jet do této země, má možnost přímo kousek od domova a co se výkladu týče tak o nic nepřijde.